úterý 27. listopadu 2012

Chamrousse, Situacionalisti, fixky a další

Víkend se nesl na půl v pracovním, napůl v odpočinkovým tempu. Tak jak to má být. Pracovat, ale umět si odpočinout. A tak jsem konečně dočetla můj urbanistickej strašák - text o Situacionalistech, co mám zadaný od konce září, a napsala svůj A4kovej názor na předložené téma, anglicky a francouzsky. Dneska jsem to odevzdala.. Tak 6 týdnů po ostatních. Tak uvidíme :-)
V sobotu jsem si byla házet s lidma z Monkeys v největším větru, co jsem si snad kdy házela.. Uplně mě to vyšťavilo. A taky jsem potkala shromáždění Italskejch katolíků, kteří tančili v kolečku kolem uprostřed stojící kapely. Jako nějakej japonskej turista jsem si je točila na mobil až do chvíle, než se u mě objevila mamina od osmi dětí a začala mi vysvětlovat že Bůh mě miluje. Vzpoměla jsem si na Multikemp, připoměla mi všechny ty super lidi co jsem tam potkala. Ale já asi nikdy nebudu věřit, že je život něco jinýho než biologie, chemie a fyzika..
V neděli jsme byli se spolubydlícíma a dalšíma třema erasmákama na výletě v Chamrousse, nejbližším lyžarským středisku tady... Pěkný, byla zima, byl dokonce i sníh, a tři zamrzlý jezera a usměvavá Basak poprvé na výletě. A nakonci cesty jeden svařák.


V pondělí jsme byly s Evou v kampusu. Koupila jsem si skipas a dopravu do 2 Alpes na 9.12... Věřím, že už bude spoustu sněhu, protože tenhle týden má v Grenoblu ustavičně pršet a zima je dost, aby v horách sněžilo. Moc se těším. Je to super, mít ty střediska takhle za humnama. Vynahradím si snad dostatečně to, že jsem loni nestihla být na lyžích ani jednou. Pak jsme jely s Evou do papírnictví, ale měli polední pauzu (k naštvání, ale zas nadruhou stranu maj můj obdiv, že si fakt na to jídlo udělaj čas). Měli jsme čekat hodinu a tak jsme šli na Vánoční trhy a daly si Raclette bagetu a obdivovali všechny ty home-made věci co tam prodávaj. A pak jsme se vrátily a já si koupila skicovací fixky ze kterejch mám velkou radost, akorát jsem tam nechala 30 euro.. Doma ve schránce mě čekal dopis od CAFu (ubytovací stipendium), že chtěj znova můj rodnej list, ne starší než 3 měsíce. Tak jsme jim tam jely s Evou vysvětlit, že u nás dostáváme rodnej list prostě když se narodíme, a že jim tudíž nemůžem dát originál, a že datm vystavení je kupodivu datovaný do roku 1988.. :-P
Po všech těhle objížďkách jsem sebrala poslední zbytky odvahy a sil a šla jsem prát do Residence Olympique ( místní koleje), protože už nám doma 14 dní nefunguje pračka a zatím nenainstalovali novou. Ale zapoměla jsem si prací prášek, takže sem si po cestě ještě musela odskočit do Carrefouru nějakej koupit. Když jsem se vracela tak usilovně pršelo.. Vyčerpávající pondělí..

pátek 23. listopadu 2012

Zase žiju

Po pěti dnech strávených převážně v pokoji jsem dneska zase vyšla do světa. Nejdřív to byl, pravda, školní svět. Konzultovali jsme to, co se včera na prezentaci nestihlo probrat do podrobna (nebo jsem tomu možná jenom nerozuměla?). Pak to byl nákupní svět Carrefouru - klasický týdenní nákup. Tentokrát jsem zvládla zásobování líp než před poslední prezentací, to jsem po týdenní práci neměla v ledničce vůbec, ale vůbec nic. Mohla jsem jíst tak rejži s pestem a šlehačkou ve spreji (takové moje ledničkové stálice). Po nákupu jsme chtěly s Evou vyrazit do světa hor, na Alpexpo co tenhle tejden probíhá v Grenoblu, konkrétně na přednášku o tom, proč stavět "refuge"-horský chaty. Eva si ale v půlce cesty vzpoměla, že si nevzala antibiotika. Už tak jsme šli pozdě, tak řekla, že na to kašle a já musela sama čelit tomu, že mě z první budovy poslali k druhý a tam odsud ke třetí, a tam už to naštěstí bylo. A bylo to asi dobrý, ale já jsem myslím tak půlce věcí nerozuměla. Páč to nebyla až tak úplně přednáška jako spíš debata publika s přednášejícíma. Ale fajn. Nějaký animátor simultárně kreslil obrázky k tomu co se říkalo a promítal je na plátno vepředu v sále.. Bylo to vtipný.. přikládám důkazy:


CAF je "club alpine francaise" - něco jako klub českejch turistů. Ale existuje taky CAF, jiná organizace co se zabývá finančními přídavky na bydlení.

Jdeme se do hor podívat na "Tři panny" - to je název jednoho z místních kopců :-)

"Mám kartu horských chat"
"Lepší by bylo kdybys měl kreditku"

"20 tisíc euro za postel?" "Toje cena za noc v Ritzu":-)
to když se říkalo že postavit refuge stojí přibližně 20 tisíc euro na jedno lůžko. Ale někdo se ptal i na cenu jedné noci. A v tomhle obrázku je to trochu promíchané, aby to bylo vtipný.
 Pak jsem se vrátila domů a měla hlad a vařila a trochu si sumírovala co mě bude teď v příštím měsíci čekat. Je to neuvěřitelný, už za měsíc jedem domů do Prahy na Vánoce. A už je to čtrnáct dní co tu byla máma na návštěvě. Ten čas strašně letí. A pak přišla Basak, která byla teď tři dny v Benátkách, tak jsme ji všichni náležitě uvídali a ona vyprávěla.. A pak jsem si řekla že tenhle večer už stejně nic neudělám a vyrazila do světa ledních bruslí. Máme kluziště asi pět minut od baráku. Vyšla jsem, nasadila jsem si sluchátka, zaposlouchala se do svoji muziky a cítila se fakt šťastně. Zahrála jsem si na nerozumějící cizinku, když po mě kluci před vstupem chtěli vymámit dvě eura, půjčila si brusle, trochu nejistě nasedla na led, udělala prvních pár nejistých krůčků a už to jelo. Za tu hodinu jsem si stihla vzpomenout na většinu věcí co umím, včetně dvouotočkové piruetky. Budu na tom pracovat. Baví mě to. Je to jako tanec. Poslouchám hudbu a hýbu se a kolem to šero a barevný reflektory a kluk v modrý mikině a černejch teplácích kterej umí strašně dobře všechny ty krasobruslařský trýčky a já z něj skoro celou dobu nespouštím oči, ve snaze vykoukat, jak to sakra dělá. Těším se až bude v zimě mistrovství světa, můj oblíbenej každoroční romantickej seriál..



čtvrtek 22. listopadu 2012

Refuge


Čau blogu!
Od pondělka sem seděla nad aťákem, tak moc že jsem nešla do školy skoro ani na jednu přednášku, za ty tři dny (pravda, že v pondělí mám volno :-)). Vlastně to nebyl ani takovej pres. Celkem jsem veděla, že to stíhám. Akorát stejně neumím udělat ty věci natolik včas, abych se poslední noc před odevzdávkou vyspala.. Tady to funguje tak, že máme v kalendáři semestru napsáno, že máme vše vyvěsit (jo, prezentace je před plachtou a je to asi lepší než power-point) do středečního večera, včetně modelů. Před první prezentací jsem to vůbec nevěděla, tak jsem plachtu suveréně přinesla ve čtvrtek ráno a nikdo s tím neměl žádnej problém. Při druhý prezentaci jsem to věděla, ale nestíhala jsem, tak jsem se tam byla ve středu večer podívat a když jsem neobjevila žádnýho profesora, kterej by to kontroloval a kterýmu bych se teda mohla omluvit, tak jsem s úsměvem odešla zase domů. Včera jsem si s vševědoucím výrazem jen došla zabrat místo na zdi :-).
Plachta byla hotová kolem desáté večer a to musí oslavit, že jo.. Odskočila jsem si teda na večírek ku příležitosti oslavy vítězství regionu Rhone-Alpes v Evropské soutěži Solar Decathlon. Dobře a zadarmo jsem povečeřela, se všemi jsem se pozdravila a za 45 minut jsem už zas byla na odchodu. Ale zadržel mě Yohann - prej si střihnem a když vyhraje, tak zůstanu ještě půl hodiny. Byla jsem tak unavená (no a jako vždycky trochu naivní) že jsem řekla ok, a když vyhraju já, tak teda můžu jít... :-)) Já to s těma sázkama neumím. A navíc jsem prohrála. Ale ještě že tak, protože pak jsem se na půl hodiny uplácla na diskotéhovým parketu před školní recepcí a to byl teprve ten správnej odpočinek a relax.
Domů jsem se vrátila o půlnoci a s veselou myslí jsme se bok po boku s Evou pustily do výroby modelů. Skončila jsem ve čtyři, fakt nevim co jsem na tom poměrně lehkym baráku tak dlouho vymejšlela.. A tři hodiny spánku mi teda fakt nestačí, takže dneska od rána chodím jak mrtvola. Po své odpolední (úspěšné, myslím) prezentaci jsem se stáhla do postele, a tam jsme spolu s mojí věrnou kamrádkou "bolestí hlavy po probdělé noci" přečkaly až doteď. Přetřídila jsem u toho fotky ze všech foťáků za poslední měsíc, pobavila se s Alenkou a skoukla dva díly Grey's anatomy (Ally už jsem dokoukala totiž :-()).
Ještě dodatek: Jako porota na prezentaci bylo nejenemo všech šest našich profesorů, ale asi dalších 10 pozvaných lidí, včetně gardiena stávající Refuge de la Pillate a jeho rodiny a jakésy vlivné osoby z C.A.F. ( Club alpine francaise). Hustý, patnáct lidí fakt.. Tomu říkám organizace. Jako měla jsem fakt celke radost, měli většinou věcný poznámky o věcech, co by člověka třeba ani nenapadlo řešit. A tím, že nepřišli až na poslední prezentaci tak nám tím dávají šanci to ještě nějak šikovně předělat.





úterý 20. listopadu 2012

Víkend

Před minulým víkendem jsem si všimla, že je v Grenolu národní setkání k tématu "habitat participatif/groupé" - což je to samý co cohousing a to mě pořád zajímá (pro ty co neví - téma mé bakalářské práce). Už bylo samozřejmě na všech přednáškách plno... Byla jsem naštvaná jak mrak, ale můj dobrý přítel mi řekl, že jim mám zkusit napsat mail. I stalo se a jak už to ve Francii bývá, tak nic není zas až tak velký problém jak by se napoprvý mohlo zdát. Odpověděli mi zpátky za pár minut, že mě píšou na jednu exkurzi do místního cohousingu a na jednu přednášku. A tak jsem tedy tuhle sobotu vyrazila, nejdřív na přednášku o německém městě Tubingenu, kde jsou celé čtvrtě postavené ve spolupráci s budoucími obyvateli. Paráda. Navíc to tam přednášel můj profesor z aťáku, tak sem si třeba trochu šplhla :-).
Odpoledne mě čekala exkurze. Fakt jsem chtěla jít.. Ale neměla jsem nakoupeno, potřebovala jsem se vykoupat a taky začít dělat Refuge a večer byla v plánu párty... Tak jsem nešla. Ale třeba se mi to povede domluvit nějak soukromě. Pracovala jsem, abych měla lepší pocit, že se budu večer flákat. A taky jsem koupila nový prkýnko na záchod. Dřevěný, solidní, páč už jsme stihli rozsednout dvě plastový, od tý doby co jsme tady.
Párty se povedla, přišlo možná přes padesát lidí, potom i sousedi, a pak nám na terase přistál páreček jogurtů a bot neznámo odkaď. Asi jsme dělali fakt kravál. Celou tuhle sérii završila pondělní návštěva nějakých lidí, co se starají o blaho místních obyvatel. Říkali, že jsme asi měli párty a že jsem dělali hluk a že příště přijede policie místo nich. Možná byli prostě naštvaný, že jsme je nepozvali. Plán zní: před dalším "soirée cascatelles" upečeme pro sousedy dort :-).



 Vždycky když po nějaký takový párty vstanu, tak mě zajímá koho najdu spát na gauči. Souhil nezklamal, opět spali s Wolfgangem bok po boku. Na druhém gauči tentokrát pro změnu Angela. V podání některých se spánek protáhl až do odpoledních hodin a tak jsme začli uklízet až tak kolem druhý odpoledne. Výsledek: Osm pytlů s odpadem, 10 minut házení lahví do kontejneru, 2 hodiny práce doprovázené neutuchajícím smíchem a údivem nad tím, co všechno můžeme po jednom takovým večírku najít. Mezitím jsem se snažila klikat refuge a zase jsem sama sobě potvrdila, jak jsem šíleně nerozhodná.. Musím mít všechno. Nedělám kompromisy. Dělám REFUGE jako když Pejsek s Kočičkou pekli dort. Samý dobrý věci tam dávám, ale co z toho vznikne?






pátek 16. listopadu 2012

Ma journée de rêve/ Den snů

Dnešek byl geniální :-). Sice jsem musela vstávat před osmou (což mě pořád trochu vyčerpává), ale pak jsme nasedli do autousu a vyrazili s aťákem na ohlídku stavenišť a dřevostaveb. V údolích se ještě líně válela mlha a my jeli nahoru těma serpentinama a najednou jsme vyjeli do sluníčka a kolem nás všude ty osvícený podzimní hory a pasoucí se koně a krávy na trávě obrostlý jinovatkou.

 

Celý dopoledne jsme si prohlíželi dřevostavby na jejichž návrhu se podílel jeden náš profesor (Jean-Luc Moulin). Společný jmenovatel všech baráků co jsme vyděli jsme posléze s Evou klasifikovaly jako "zub" - tedy tvar strechy, ktery se ve všech případech podřizoval umístění solárních panelů.




Pak jsme šli na oběd, což v podání Francouzů znamená hodinovej piknik u krásnýho rybníka s výhledem do hor a pak ještě kafíčko v centru vesnice...





Odpoledne náš pak čekala návštěva již hotového rodinného domu  - tři rodiny, ale jeden kompaktní objem - pěkný. A pak ještě tesařská dílna.. Vzhledem k tomu, že má Jean-Luc se svými klienty zřejmě dobrý kontakty, tak jsem se všude mohli podívat dovnitř (což u vybaveného rodinného domu není úplně běžný.. nebo vy byste si pustili do bytu 30 studentů, který si toužej vyfotit váš obývák?). Jinak jsem strašně vděčná že jsme mohli jet někam ven. bylo příliš krásně na to zůstat sedět ve školních lavicích..





No a aby toho skvělýho za jeden den nebylo málo, tak jsme po návratu navštívili ještě první letošní párty v prostorách školy: Sumo&sushi. Takže se jedlo sushi, pilo pivo a SUMO - zápasilo.. Na fotce já a moje Turecká spolubydlící Basak :-).







čtvrtek 15. listopadu 2012

Aťák..

Pro ty, co nevědí - dělám "refuge" - horskou chatu v nadmořské výšce 2350 metrů, přiližně. Hned první víkend co jsme byly s Evou ve Francii jsme tam byli s ateliérem "zkoumat terén" (https://www.facebook.com/media/set/?set=a.4267856068656.163027.1653701631&type=3) To bych v Čechách asi nezažila.. Jinak už jsme měli dvě prezentace a schyluje se ke třetí. První dvě dopadly nakonec líp než jsem čekala - na první mi dokonce řekli "Bravo Tereza", na druhý mě sice pěkně setřeli, ale pak jsem dostala skoro nejlepší známku ze všech (dodnes nechápu). Rozdávaj tady totiž hvězdičky - od jedné do pěti, jako v první třídě. Akorát, že pět je nejlepší možný výsledek, aspoň francouzi mi to tvrděj. Dostala jsem tři a půl.. Pět neměl vůbec nikdo.
Tedy, za týden máme třetí prezentaci, projekt už by měl být skoro hotový, odevzdáváme před Vánoci. Tak jsem se po 14ti denní odmlce dnes vrátila k předělávání půdorysů, o nějakých konstrukčních systémech a energetických řešeních radši pomlčím. Prala jsem se s tím celý den, a asi budu prát celej víkend, ale nevadí, furt mě to dost baví. (Mimochodem, když tady píšu o tom praní, tak nám nefunguje pračka a už týden čekáme až se CROUS rozhodne, jestli je to jejich starost nebo jestli si ji musime opravit/koupit novou sami.)
Večer jsem navštívila nabídkovou přednášku o Biomimetismu. Nazačátku super, mluvil o tom jak se přírodní struktury dají využít v našem (nejen architektonickem) světě. Ale pak se to zvrhlo v přednášku o pěstování rajčat a salátu na střeše.. Tak nevim, stejně sem půlce asi nerozuměla :-D. Ale musim to zkoušet, že jo?
A bylo fakt krásně dneska, zase..  Koukejte na zasněžený hory vzadu!

středa 14. listopadu 2012

Nejde to..

Dneska bylo hezky. Člověk koukne na ty hory a chce tam jít, chce si sednout někam nakopec a koukat na tu barevnou krásu a mlčet. Místo toho sedím od rána do večera ve škole (s pauzou na oběd, to se musí zas francouzům uznat, že si uměj udělat čas na jídlo). A vím, že musím dělat aťák, ale přijdu domů a udělám si čaj a koukám na jeden díl Ally a trochu facebookuju a trochu uklízím, páč ten bordel v pokoji roste tak, jako by ho snad někdo v mý nepřítomnosti zalejval. A najednou je šest, čas večeře, že? Tak jdu vařit. A v osm mi začíná trénink. Chystám se tam dneska, protože zítra asi nebudu moct, neb chci jít na večerní přednášku o Biomimetismech. Ale až se dneska vrátim z tréninku, tak to vymyslím. Určitě! Věřím si!? Věříte mi?

úterý 13. listopadu 2012

Poprvý...

Rozhodla jsem se. Budu si psát blog. Poprvý. Možná se časem vrátím k věcem minulým.
Dnes jsem měla jeden ze svých čím-dál-tím-častějších pasivních dnů. Protože jsem málo spala a musela být ve škole v osm.. Nefungoval výtah. Tak jsme šly s Evou poprvý deset pater dolů pěšky. Mimo jiné jsme měli přednášku o čtvrti, ve který žijeme - takový sídliště ze sedmdesátejch let. Moc ošklivý baráky (aspoň zvenku) a moc hezkej park mezi nima. Budou s tím prej něco dělat.. Škoda, že strávil dvě hodiny nad 10ti slidama bez obrázků a pak za 10 minut proskákal 30 fotek a visualizaci, ke kterejm uz nestihl nic moc rict. Ani já jsem nevydržela dávat pozor, natož pak moje turecká spolubydlící, která mu nerozuměla skoro ani slovo.
Utekla jsem z hodiny francouzstiny. Poprvý. Dneska nebyla nalada a byla zima.. Bolelo me v krku. Venku se po par dnech objevilo slunicko, tak sem si zatahla rolety (poprvý, co tu jsem), aby mi to nebylo lito, a šla spát. Probudila jsem se v šest s vědomím, že dneska asi nestihnu videoprojekci o Lisabonu, kam jsem chtěla jit. Nevadí. Chci dělat projekt přece. Ale nic nedělám.. Koukám se radši na Ally McBealovou, a skypuju s Alenkou. Taková moje pravidelná denní dávka emocí :-). Pak hraju na kytaru a koukám s Evou a Basak na novej díl HIMYM. A pak si zakladam blog. Abych v tom čase tolik neplula.. Abych jednou byla schopná říct,co jsem tady vlastně dělala. Abych nezapoměla.
Voila.
Dorou noc, poprvý