Aktivní odpočinek!

Před necelým měsícem jsem nadšeně psala na Facebooku, že si zase píšu blog. Ale já jsem v deníčcích nikdy nebyla úplně pečlivá. Takže hurá na vzpomínání, co se stalo v posledních třech týdnech. Světlými body (tím chci říct, že se nemusím namáhat, abych si vzpomenula) jsou víkendy. Byla jsem s „Open 2 teamem“ na dvou turnajích. Open znamená, že tam hrajou většinou jen kluci, takže holky jsme v týmu byly vždy jen dvě. Fogassa byl turnaj plážový (u Montpellier) a bylo tam 12 open a 12 mixted teamů a bylo škaredě, ale turnaj byl super. „Středomořský pohár“ byl teď o víkendu v Antibes (kousek od Nice), taky u moře, ale na umělce,  byly tam 4 teamy (i přes velkolepý název turnaje), vymetená obloha, sobotní večer věnovaný grilovaní a prostě pohoda. Takový prázdniny.

Ten víkend mezi dvěma zmíněnými turnaji bylo v Grenoblu 35 stupňů a tak jsme na oba dva dny vyjeli s Fredem do hor a toulali se ve výšce kolem 1700 mnm – jednou u Charmant Som a podruhý někde na Vercorských pláních. V týhle výšce jsou teď v červnu poslední zbytečky sněhu, takže horský chaty kolem 2500 mnm budou mít sněhu ještě habaděj.. A to máme červen. Myslela jsem, že budu dělat vícedenní vejlety, ale nějak to prostě nevyšlo. Kromě víkendu s Fredem sem vyrazila ještě na jednodeňák s Evou a Wolfgangem, jižně od Grenoblu k jezeru Laffrey a na horu jménem Peyrouse. Mělo být krásně, ale když jsme se vyškrábali asi 800 vejškovejch metrů k hřebenovce, tak se na nás akorát přivalily mraky, takže jsme šli asi dva kilometry mlhou a zase jsme sešli dolů.. Trochu škoda, ale taky to bylo prima. A ještě jsem podnikla jeden menší výlet tady za humna, asi do 500 mnm na jih od Grenoblu. A narazila jsem tam na geniální opuštěnou pevnost, zarostlou stromy a trávou a cedulema, že se tam nesmí. A to je všechno..

Jinak jsme skoro každý večer něco slavili, nebo prostě byli venku, protože konečně začalo být v noci teplo. A tak jsem oslavila svoje pětadvacetiny v místním centrálním parku a dostala jsem dort (a taky marcipánový prase k snídani?!?) a přišlo docela dost lidí, což mě potěšilo. Jinak jsme byli pod Bastillou dělat oheň, s Yohannem, jeho kamarádama a náma Erasmákama, slacklinou a opejkanejma marshmelounama, prostě tak, jak jsme ho dělávali na podzim..  Taky furt někdo odjížděl, takže bylo třeba se loučit, a to taky zabralo pár večerů. Momentálně jsem v Cascatelle jen já a Wolfgang. Livia už je v Římě, Eva se potuluje s rodičema po Provence a Bašak s kamarády někde po severu Fracie. Eva, já i Wolfgang jsme se tu měli ještě příští víkend potkat, ale Wolfímu umřela babička, tak odjíždí už na pohřeb. No a já tu zbydu sama… 

Je to smutný, ale zároveň mám dost práce. Organizuju společnou středeční českou večeři pro Fredovi (a teď už snad i moje) kamarády – bude nás deset a to už je vaření skoro jak na táboře J. A musím se sbalit a uklidit v bytě a v pokoji, jít dvakrát plavat, dolepit pivní zátky na zeď, vrátit modem (aby nám vrátili zálohu) a v pátek ráno odevzdávám klíče… Toto letí. Naviděnou v Praze!

Definitivně prázdniny a odjezd Camille

Dovolím si přeskočit skoro celý květen (jednou se k němu jistě vrátím) až do doby kdy končí zkoušky a aťáky a pomalu se každý rozjíždí za svým domovem. My s Evou jsme dodělaly a odprezentovaly projekt minulý čtvrtek (23.5). Dopadlo to celkem dobře, obzvlášť vzhledem k tomu, že v ten samý den jsme měli ještě ústní zkoušku z dějin architektury. Kombo. Ale někdo nám dal dopředu jedno ze zadání a já pak náhodou dostala zrovna to, takže všechno v pohodě. Ten samý den přijela k nám na byt maminka Camille, s obrovským kufrem plným kola.. A pak tady na něm každej den najezdila tak 100km..
Já hned ve čtvrtek večer odjela slavit kamarádčiny narozeniny do horský útulny přibližně v 1500mnm. Výbornej zážitek! Byla nám sice kosa, ale jinak fakt super. Sýrový fondue a malinkej brownies dort se svíčkama a tak.. Ráno jsme se probudili a kolem chaloupky bylo asi 20 centimetrů čerstvýho prašanu! Tak jsme postavili sněhuláka, sešli 500 vejškovejch metrů k autům a odjeli zpátky do Grenoblu.

 

Tam jsem si rychle přebalila batoh a odjela hrát do Touluse s Monkeys holkama Ženskej pohár v Ultimate frisbee. Skončili jsme sedmý z devíti, ale to je tim, že jsme poskládaný z více týmů, moc se neznáme a prostě děláme chyby. Kromě žen se hrála ještě první liga mužů a bylo super se na ně moct podívat. Video z Toulouse tady.
Další tejden bylo celkem hnusně, takže jsme nic moc nedělali. Eva jela v úterý s holkama na workshop do Grands ateliers do Lyonu a já dodělala model na středo-večerní prezentaci před starostou a dalšíma vlivnejma lidma z vesnice, kam jsme navrhovali nádraží lanovky - byli na nás moc hodný a všechno se jim líbilo a navíc nám dali napít a trochu najíst, hehe.

 A jak už to tak bývá, žádná pohádka netrvá věčně... První z Cascatelle rodinky nám odjela Camille, a to v sobotu 1.6. ve čtyři ráno. Udělali jsme si poslední společnou večeři a mojito z litrový Havany co mi ležela celý rok v šuplíku a pak se začali trousit ostatní erasmáci aby řekli Camille svoje AHOJ. Byli jsme všichni vzhůru až do čtyř, doprovodili Camille a její maminku k taxíku, objali se, zamávali, a byla fuč. Basak s Livií to těžce nesly, takže kolem páté ráno fňůkaly vedle u Bašak v pokoji, a Liviu to nepřešlo ani ráno, ale teď už jsou v pohodě a s Camille si dost často píšem a už jsme i Skypovali.

Já se začala v sobotu bavit s Fredem co bude teda s náma až odjedu pryč a byť jsme toho nějak zvlášť moc nedohodli, ale zato jsme si udělali výtečnou večeři. Plancha, jestli vám to něco říká. A jestli ne, tak je to takovej domácí plech-gril, co dáte do zásuvky a pak si na něm opejkáte krevety, zeleninu, játra, vepřový a jiný maso, vejce atd... Mňam. A já už mám koupenou letenku na návštěvu začátkem září.

Další prázdniny

Tři týdny jsme chodili do školy a najednou zase byly prázdniny. Až po nich jsem pochopila, že francoužští studenti během nich usilovně pracovali, zatímco my se usilovně bavili.
Víkend 20.-21. jsme jeli s Fredem do Švýcarska slavit narozeniny jeho kanadskýho supervtipnýho kamaráda. Skvělej večer a noc, báječný jídlo, zajímavý lidi. První stolní hry od doby co jsem ve Francii, stoustu alkoholu, dobrá muzika, no prostě vydařenej víkend. Pak jsme teda trochu bojovali s tříhodinovou cestou zpátky, ale dobrý, dojeli jsme. (fotky zde)
Přes první tejden prázdnin jsem se slunila na terase, pracovala na úkolu na výtvarku (vzpomínky), šla na tři tréninky v týdnu, s Erasmákama strávila odpoledne piknikařením v parku, no prostě takovej relax. Měla jsem jeden den jít s Wolfgangem do hor - bylo fakt hezky. Ale ráno jsem se podruhý vysekala na kole a spadla na koleno, na kterým už jsem měla hezkej strup od minulýho tejdne. Takže jsem se sotva plazila a nikam nešla.. Furt to ještě není dobrý, ani po měsíci hojení. Asi budu mít pěkný jizvy. V tomhle stavu jsem odjela na víkendovej ženskej turnaj do Paříže. Ale nakonec jsem mohla hrát úplně v pohodě. Eiffelovku jsem viděla.. ale jenom z dálnice, jinak jsme byly celej víkend na hřišti :-(.Chtěla jsem tam po víkendu původně zůstat, ale psala mi Karolínka, že chce přijet do Grenoblu, a to je lepší program, takže jsem se vrátila  s holkama do města mezi horami. (fotky zde)
Kája s Večou přijely v pondělí 29.dubna a zůstaly asi čtyři dny. Byl to tejden plnej bouřek. Takovejch těch jarních, kdy chvíli svítí sluníčko a najednou se blejská a leje a hřmí. V úterý jsme se procházeli Grenoblem a šli na pokec k Fredovi domů, ve středu jsme vyzkoušeli Via Ferratu vedoucí na Bastillu, a ve čtvrtek vyrazili na kopec do cca 1400, na pevnost St.Eynard, na kterou koukám od září z okna. Hurá, dobito! Počasí jedinečný, nejdřív mlha že by se dala krájet, a najednou sluníčko a skvělý výhledy - zrovna, když jsme šli po hřebeni. prostě báječný.
Holky odjely v pátek lézt někam do hor na jihu a já s Fredem za jeho rodičema do Marseille. Měla jsem z toho setkání trochu strach, ale byli na mě hodný, moc se nevyptávali a skvěle vařili :-). Mám pocit že jsem pořád něco jedla. Když ne zrovna u rodičů, tak u Fredovýho bráchy a švagrový, která zrovna slavila narozeniny. Potkala jsem taky svoji úhlavní konkurentku, pětiletou Fredovu neteř, která je do něj úplně neuvěřitelně zakoukaná. Škoda že jsem si zničila CF kartu a s ní i všechny fotky za posledních cca 14 dní, ráda bych vám to všechno ukázala. Třeba to z ní v Praze ještě někdo vytáhne, ale moc nedoufám.
Konec prázdnin, krutej návrat do školy! Ale to až v dalším příspěvku.

Poslední lyžování, DPP, Liviiny narozeniny, talent show

Ahoj po dloooouhý době! Rozhodla jsem se po malých a stravitelných kouscích dopsat zížitky z uplynulých dvou měsíců, ale vzpomínat takhle moc dozadu je těžký, tak si nejsem jistá, jestli z toho nevyleze pět řádků o frisbee, škole a mnohočetných večírcích.

Naposled jsem psala o velikonocích s Eliškou, takže se ocitáme cca na začátku dubna. Několik dní potom, co odjela, se konala u Freda "Diner presque parfait" (skoro perfektní večeře). Večeře v šesti lidech, respektive třech párech. Už to pořádají asi rok, vždycky někdo uvaří a jde se k němu jíst. A Fred, nutno uznat, uvařil výborně. Nemám fotky (vkládám ilustartivní), ale začalo to předkrmem ve stylu jednohubek - zapečenej toustovej chleba s kozim sýrem a sušeným rajčatem, sušená šveska zapečená se slaninou a kozím sýrem a rajčata s mozzarelou. Hlavní chod bylo něco jako pečené kapsičky z listovýho (nebo takovýho nějakýho podobnýho) těsta s různým typem náplně a se salátem a dezert byl kiwi se zázvorem, což jsem úspěšně zopakovala jako dezert když Livia slavila o týden později narozeniny.

Liviiny narozeniny byly asi v půlce dubna. Byly jsme (já, Basak a Eva) předtím naposledy lyžovat v Deux Alpes, za stále báječnejch sněhovejch podmínek a slunečného počasí (dole ve spodní stanici bylo kolem patnácti stupňů). Byl to den organizovanej univerzitní lyžarskou školou a během dopoledne jsme absolvovaly lyžarskej orienťák po svazích, zakončenej gril párty v 3200mnm a tombolou, ve který jsem vyhrála výukovej den potápění v nedalekém jezeře vedle Grenoblu. To snad proběhne někdy v červnu, ale musim zvednout telefon a objednat se. Jupí. Asi vůbec prvně co jsem něco takhle vyhrála.

No a když jsme se vrátili hladový domů, tak ostatní akorát vyráželi na nákup na večerní oslavu. Takže jsme ještě chvíli hladověly, a navíc nám holkám nešel roztopit gril.. Ale přišel Fred a trochu nás zachránil a pak se po něm přitrousilo dalších asi 20 lidí, z nichž jsem hodně neznala, protože byli od Livie z aťáku. No nakonec jsem oslavě moc nedala a kolem půlnoci, řádně najedená, se odporoučela spát.

Vzhledem k tomu, že se udělalo na pár dní celkem dost hezky a my z toho měli radost, tak Fred svolal kamarády a udělali jsme si jednoho dne v parku večerní piknik. Byla tam hlava na hlavě - všichni v Grenoblu asi chodí piknikařit do tohohle parku.. Ale bylo to prima, až ke konci mě to vrhlo do jakýsi stýskací nálady. Prostě jste mi chyběli, kamarádi! To napravíme.. jen co se vrátím.
Poslední událostí před etapou "prázdniny XY" byla třetí prezentace v ateliéru, kterou jsme sesmolily den předem, protože už jsme prostě musely. Načež jsme pak po odprezentování řekly, že se nám to takhle moc nelíbí a Beatris se rozhodla oddělit od naší skupiny a pracovat samostatně. Nevím, jestli už jsem to psala, ale pracujeme teď na takovém souboru staveb okolo lanovkovýho nádraží v jednom malým městečku v horách vedle Grenoblu.
A hurá, teď máme dvacátého dubna a začínají nám další, tentokrát čtrnáctidenní prázdniny.

Jooo, kecám, ještě jsem zapoměla na talentovou soutěž pořádanou jednou ze školních organizací. Lidi tam zpívali, tancovali, kouzlili, kreslili, točili ohnicejma koulema, ale hlavně! Hlavně Wolfgang a "jeho kapela" nám zahráli a zazpívali - nakonec asi tři písničky, protože lidi trsali po celý posluchárně a nechtěli je nechat odejít.

 

Velikonoce s Eliškou

Přijeli ve čtvrtek ráno. Honza (Evin přítel), jeho rodiče a nakonec s nima i Eliška, protože měli volný místo v autě a ona mi náhodou pár dní předtím psala, že má chuť někam jet. No a tak tady byli, asi v půl osmý ráno. My měli akorát před prezentací ve škole, takže se tam se mnou Eliška šla podívat, jak šprechtím francouzsky, pak jsme si prohlídly školu a vyrazily s deštníkama do města. Mezitím ještě volal Evě její brácha, že měl jet někam do Švýcarska do hor na skialpy, ale bylo moc hnusně, a že je teda za hodinu ještě se svojí kámoškou u nás v Grenoblu. Tak najednou bylo na bytě o šest lidí víc, ale taky o hodně víc zábavy a dobrýho jídla (Honzovi rodiče teda pak jeli spát do hotelu).

Bylo nevlídno, přinejmenším mrholilo, a mě se furt samovolně zavíral dešník.. No, prohlídly jsme si co se dalo a skončily v jedný útulný kavárně v centru, kde jsme napsaly pohledy do čech. Chtěly jsme pak vyjet na Bastillu (místí pevnost s výhledem na město), ale bylo tak hnusně, že jsme viděly jen ty kabely od lanovky co mizí v mlze, tak jsme šli radši do muzea. Tam byla zrovna výstava historickejch podprsenek a spodního prádla, takže docela sranda. Na cestě domů jsme se stavili v hospodě za Fredem a pak jsme šli domů večeřet (vynikající guláš od Honzova taťky) a prohlížet Eliščinu bakalářku a najednou byla skoro půlnoc a já v půl pátý ráno měla vstávat na páteční exkurzi do jednoho horskýho střediska - Avoriaz. Nakonec jsem spala asi tři hodiny, protože se mi vůbec nedařilo usnout.

Takže Avoriaz byl krušný. Byla zima, sněžilo, foukalo, byli jsme celej den 1800 m vysoko a já usínala jakmile jsme si někde byť jen na pár sekund sedli. Ale jinak bych řekla, že je to architektonicky ohromně zajímavý středisko a jsem ráda že jsem ho viděla. Vrátila jsem se v půl dvanáctý večer a čekala mě vynikající večeře - děkuju Eliško. Fotky mám na facebooku. Posléze sem se dozvěděla že Camille s Bašak a Liviou jeli na nějakou párty na Bastille s All you can drink, hooodně se opily, zvracely, čůraly na hlavní přístupový cestě mávaje kolemjdoucím a domů se vracely taxíkem. Kola si vyzvedávaly o dva dny pozdějc.. Asi to bylo fakt velký.

V sobotu jsme vyrazily do Lyonu, spolujízdou co odjížděla v půl osmý ráno z nádraží, takže sem se sice zase moc nevyspala, ale jinak to bylo prima. Zase pršelo, ale koupila jsem si novej deštník, takže krása. Měly jsme dost ušoupaný nohy za ten den, ale stihly jsme toho vidět velkou spoustu. Do Grenoblu jsme se vrátily kolem sedmý a měli jsme jít s Fredem a jeho kamarádama tančit salsu, ale nakonec jsme zjistili, že ten klub je zavřenej a skončili jsme na nějaký teenager diskotéce. Tak třeba to jednou, někdy jindy, vyjde - protože tohle už se mi stalo podruhý.

V neděli ráno jsme chtěly dělat palačinky, ale nakonec dělala Camille kanadskou snídaní pro všechny (smažená bageta obalená ve vajíčku s mlíkem, politá javorovym sirupem) a tak jsme si palačinky nechaly k večeři. Jinak v neděli byla oslava narozenin mýho buddyho - Yohanna. Plánoval jí udělat na břehu jezera někde v horách, ale bohužel bylo super hnusně, když jsme tam dojeli tak sněžilo a bylo vidět na deset metrů, tak jsme dvěma dodávkama ve dvaceti lidech sjeli zase dolů do nějaký zámecký zahrady ve Vizille a oslavili jsme to tam, házením s frisbeem a rugby-míčem, hraním na kytaru, slacklinou, piknikem a dortem, prohlídkou zámeckýho muzea a přilehlýho lunaparku, koukáním na pářící se labutě a pasoucí se jeleny, a taky občas na nesměle vykukující sluníčko. Až na Evu tam byla celá moje Cascatelle rodinka a pak samozřejmě Eliška a nakonec i Fred. Večer jsem pak ale strávila popíjením zázvorových čajíčků, protože mě z toho blbýho počasí a nespaní bolelo v krku. Ale dobrý, zažehnáno.

Na Velikonoční pondělí bylo poprvé celkem teplo a hlavně sluníčko, vyšly jsme s Eliškou na Bastillu, sedly na lavičku a koukaly na město a na hory a obě jsme se trochu spálily. Pak jsme piknikovaly v parku a jely se na kole projet po městě, dívat se na baráky. Večer jsem chtěla jít na trénink, ale zapoměla jsem, že sem si akorát dala prát všechny teplý kalhoty na běhání, a taky ponožky. Takže jsem neměla co na sebe a tudíž jsem zůstala doma a užila si párty se spostou jídla co pro nás připravila Eva s rodinkou Šimrů a Bašak. Mimo jiné jsme dostali přípitek šampaňským a naučily Wolfganga Hody hody doprovody a on pak vyšlehal všechny přítomný holky. Pak trochu kytary, povídání, relax, velikonoční nádivka a barevný vajíčka a spousta chlebíčků s různejma pomazánkama, no prostě mňam.

Odjeli v úterý v poledne. A Camille jela do Brcelony. Takže je nás tu jenom pět a je na čase začít zas dělat něco do školy. Za tejden mám první zkoušku..