Weekend club, Praha, Thanksgiving

Weekend club (14.-16.11.)

S lidma z frisbee teamu a dalšími spřátelenými osobami (bývalý hráči, partneři, kamarádi) jsme se na víkend jeli rekreovat do ubytovny ve Villard-de-Lans. V pátek večer nám k hrála hudba k pokecu a trsání, v sobotu ráno se někteří stateční vydali hrát frisbee do deště, ostatní dospávali noc a vylezli až k obědu. Na pokojích byly palandy a tu noc z palandy nade mnou spadla kamaradka (chtěla na záchod a zapomněla, že je vysoko..). Docela mi nahnala strach, protože se polámala o vedleší postel... Po rentgenu z toho ale bylo "jen" naprasklý žebro. Po sobotním obědu jsme si zahráli pár kolektivních a deskových her, pak soutěžili ve kvízu, který nás měl navzájem sblížit, povečeřeli jsme a pak se víceméně opakoval páteční večer, noc a ospalé dopoledne. S tím rozdílem, že v neděli bylo už docela pěkně a ven na discgolf odešla valná část lidí. Když se vrátili, já jsem akorát odjížděla, protože mě večer čekal ještě přesun do Ženevy.

P.S.: Ty divný převleky na fotkách... Téma pátečního večero znělo "J'étais", a toho sobotního "je serai".. tak si to přeložte :-). Já jsem se o tom ale dozvěděla půl hodiny před odjezdem, tak jsem se na vymejšlení nějakýho převleku vykašlala.

Praha (17.11.-21.11.)

Jak já jsem se těšila :-). Na programu nakonec bylo: mnohá setkání s mnohými přáteli a kamarády, zařízení po-stážových papírů na rektorátu, uklízení doma, oběd s babičkou a dědou, obědo-večeře s tátou a s Karin (ve vynikající restauraci: http://cestr.ambi.cz/cz/#index), zubařka, Divoký historky, procházka centrem, koncert na Václaváku (stihla jsem jen Michala Prokopa, ale v životě jsem neviděla na Václaváku tolik lidí), no a určitě i nějaké další věci :-). Celou dobu mě sice bolelo v krku, ale celkem úspěšně jsem s tím bojovala. Taky bylo celou dobu docela hnusně, takže 1,5 hodinový zpáteční let nad mrakama byla taková moje sluneční terapie. V Ženevě jsem se byla podívat u Martí ve škole, pak jsme spolu nakoupily, uvařily vynikající cuketovou polívku a večer zakončily pár panáky hruškovice. Ráno jsem se pak se spolujízdou vrátila do Grenoblu. (Další fotky z Prahy)

Díkuvzdání: 

Ve frisbee týmu máme pár amerických hráčů, kteří se společně rozhodli uspořádat díkuvzdání. Když jsem přijela ze Ženevy (kolem poledne), tak Fred ještě napůl spal po prohýřené páteční noci, ale celkem brzo jsme se vykopali, došli nakoupit náš podíl (pivo, víno) a jeli do bytu v centru, kde se ta slavná událost pořádala. Společně s ostatními jsme to tam pak všechno připravili na stůl, Ian dopekl krocana s nádivkou, připili jsme si, najedli se, poklabosili.. 

Ptala jsem se taky, kde má tenhle svátek kořeny. Tak prý když přijeli Evropané do severní Ameriky a byli tam první léta, tak neměli co jíst a neuměli si v tamních končinách vypěstovat, na co byli zvyklý. A indiáni jim v tom období pomáhali a naučili je, co bylo potřeba k obživě. Díkuvzdání teď oslavuje sklizeň a úrodu. ("A Evroponé pak indiány vyvraždili.." je typická katarze téhle pohádky, kterou Američani asi musí poslouchat dost často..). Každopádně to prý nemá vůbec nic do činění s náboženstvím, a jde prostě jen o to pobýt a pojíst s rodinou a přáteli. Ani žádný hromadný děkování se nekonalo :-). Po jídle se většinou prý buď hraje fotbal nebo kouká na fotbal nebo jde na procházku. Tak jsme šli na procházku po centru a skončili jsme na vánočních trzích u stánku se svařákem. A pak ještě zpátky do bytu na desert a pak už jsem byla nějaká znavená a šla jsem domů. Ale bylo to velmi příjemně strávený odpoledne! (Fotky..)

Tam v bílé pláni..

Než se dostanu k včerejšímu výletu do náruče zimy, tak několik slov k uplynulým 14ti dnům.

Byla jsem s Fredem v Marseille. Byla tam zas nějakou náhodou celá rodina, včetně neteří a jejich babičky a dědy od Bordeaux. V sobotu jsme společně poobědvali Choucroute a popili pivo a já pak asi na tři hodiny odpadla na gauč a pokojně usnula.. V neděli jsem vyrazila na prohlidku centra a nového muzea MuCEM. Týden předtím už nad Grenoblem sněžilo, ale v Marseille opravdovou zimu asi neznaj. F. rodiče vyprávěli o tom, jak před 15ti lety napadlo a Fred s Patrikem stavěli iglů :-P. A taky že když nasněží, tak v Marseille všichni chodí pěšky, a svoje auta klidně nechají stát někde uprostřed silnice.. Docela tomu i věřím. (fotky)

Týden po Marseille jsem pracovala v Grenoblu, protože šéf odjel se synem do Paříže vybírat univerzitu. Volných večerů v městě jsem využila jednou na hraní deskovek u Daniela doma a taky na středeční indoor trénink (když už jsem si sebou vzala z Prahy sálovky..) Ve čtvrtek jsem chtěla jít do školy na Halloweenskou párty, ale nakonec jsem zůstala doma a prostě jsem se flákala. Na víkend jsem naplánovala běhání, plavání s Janou, nakupování bot, zálohování počítače, psaní měsíčního reportu ze stáže a jinak prostě odpočinek. Protože předchozí víkendy byly nějaký nacpaný.. V neděli taky přišli na oběd Fredovi kamarádi (byla dýňová polívka a artyčoky).

Tenhle týden jsem zas vyjela pracovat nahoru do St.Sebastien. V pondělí večer byla šílená vichřice s deštěm a můj pokoj na špičce domu, usazený na sloupech se v náporech větru nebezpečně třásl a vrzal. Prakticky jsem se tu noc nevyspala. Přes týden jsme pak poprvé zatopili v kamnech, ale stejně jsem chodila oblečená ve dvou mikinách a teplém spodním prádle :-P. No a v horách znovu nasněžilo..

Čímž se dostávám k této sobotě, kdy jsem s jednou Francouzkou vyrazila na vejlet k Lac Fourchu. Chtěla jsem udělat nějaké hezké barevné podzimní fotky, ale ve výšce 2100 m.n.m. bylo tak 30 centimetru prašanu. Naštěstí jsem vzala návleky.. No takže fotky z podzimu nebudou, zato ty zimní stojí za to :-). Byl to krásný výlet.

Poslední paprsky léta a první růžky zimy

První dva říjnové týdny bylo opravdu krásně, tak jsme toho využila a o víkendech chodila co nejvíc do hor. A dobře jsem udělala, tenhle týden teploty spadly tak o 15 stupňů a sluníčko vystřídal sníh..

Hory n.1 - NP Ecrins (12.10.)

Na FB stránce "Češi a Slováci v Grenoblu" se objevilo, že někdo jede o víkendu do Ecrins a má 4 místa v autě. Mělo být hnusně, ale co, nejsem cukřík. Přihlásila jsem se a v neděli jsme vyrazili. Místo jsme vybrali píchnutím prstu do mapy. A jeli autem asi dvě hodiny. Abychom se nakonec prošli v dešti a větru k jednomu jezeru a utíkali zase dolů. Bylo fakt nevlídně, navíc kdybychom zůstali někde u Grenoblu, měli bychom sluníčko. Ale což. (Fotky zde)

Hory n.2 - Moucherotte (18.10.)

Další víkend jsem na neděli plánovala velkej přechod, ale protože bylo příliš hezky, vyrazila jsem i v sobotu odpoledne. Původně měli jít i nějaký Cascatelles kamarádi, ale vymluvili se na rýmičku a tak jsme šli s Fredem sami. Měli jsme krásný výhled na Mont Blanc, posuďte sami. (Fotky zde)

Hory n.3 - Lacs des Sept Laux (19.10.)
Úplně původně jsem chtěla jít s Erasmáky spát na refuge, na který pracují do školy, jenže oni měli v sobotu večer nějakou párty a tak to odsunuli na neděli - pondělí. A to my "pracující" nemůžeme. Navíc jsem tam už byla, a chtěla jsem objevit něco nového. A při pohledu do mapy mě zaujala cesta kolem sedmi jezer v tom samém horském masivu, kontaktovala jsem českou kamarádku z výletu do Ecrins, a šlo se. Teda, nejdřív stopovalo, protože do výchozího místa (Fond-de-France) žádný bus nejezdí. Výstup byl urputný, asi 1100 m neustálého klikatého stoupání. Pak jsme se ocitly v údolí jezer, šly už v podstatě jen po rovině a užívaly překrásného počasí. Je teda pravda, že ty jezera byly vlastně nádrže, kolem vedlo elektrický vedení a vůbec to tam bylo trochu moc "osídlený", ale i tak moc pěkný. Od posledního jezera jsme scházely asi dvě hodiny hodně prudkým svahem, po cestě potkaly jednoho staříka s o něco mladší kamarádkou a ty nás pak dovezli zpátky do Grenoblu. (Fotky zde)

První sníh - 22.10.

V místech kde jsme se poslední víkendy procházela, ve středu napadl sníh. Padal i u nás v St. Sebastien, ale zas hned roztál.. I v těch horách asi ještě roztaje. Ale zima už se ohlásila. A na ty pocukrovaný kopce je krásný pohled.

Grenoble, to nejsou jenom hory...

1) Stáž:

Už jsem o ní dlouho nepsala.. Začátkem října jsme se konečně blížila ke konci jednoho projektu rehabilitace na kterém jsem pracovala od začátku září, zjistila jsem, že paní architektka, co dělala dokumentaci současného stavu stodoly, ji udělala blbě. Tak jsme tam se JL jeli, přeměřili, já to opravila a na základě opravených plánů znova narýsovala tu vlastní rehabilitaci. Jinak jsem pracovala na projektu soukromé obrazové galerie jako rozšíření stávajícího rodinného domu (prostě majitelky si chtějí pořádně vystavit svoje obrazy a sochy). A tenhle týden jsem se pustila do návrhu rodinného domu v Prebois. Není to úplně jednoduchý.. Kromě toho tu dost řídím (cesty po staveništích) a občas uvařím nějakou českou ochutnávku, naposled to byl štrůdl.

2) Návštěva stavenišť se studenty z Grenoblu:

Jako každý rok, i letos prováděl JL studenty z atelieru Paysage-montagne po svých staveništích a realizacích v regionu Trieve. Něco jsem už znala z dřívějška, ale zdaleka ne všechno. Byl to krásný a informacemi nabitý den.

3) Rubikova párty, Cascatelles:

Současní obyvatele méhp bývalého bytu pořádali kolaudaci. Téma? Rubikova kostka. No, nebylo to vubec intelektualni, zato docela zabavné. Přijít oblečený alespoň do dvou ze čtyř nabízených barev a když zazní gong, tak si jeden kus obleceni s nekym vymenit. Kdo skonci navlečený v jedný barvě, vyhrál.. K tomu posezení na terase, barevný pomazanky, vodnice.. Domů jsem jela posledním autobusem asi v jednu rano a to jsem byla první, kdo odešel. Prý to skončilo nevítanou návštěvou souseda v pět ráno.

4) Turnaj ultimate frisbee 1.ligy v Grenoblu:
Dojela jsem se podívat na hřiště jen na jeden sobotní zápas, protože jinak jsem pracovala na jedné státnicové otázce. Přijela i Jana a Elisa z Cascatelles, vysvětlila jsem jim základní pravidla a myslím, že se jim to jako sport docela líbilo.

5) Zcestomítání
Kamarádi z oddílu pořádali pravidelné promítání fotek z proběhlého léta a já se toho účastnila po  Skypu. Bylo moc prima se s nimi "vidět", poslouchat jejich historky z cest a koukat na jejich fotky.

A tak si dál plyne čas..

Za poslední dva týdny se událo pár věcí:

1) Výlet se školním ateliérem na místo budoucí refuge (studenti se budou zabývat návrhem útulny pro turisty ve výšce 1700 m.n.m. spolu s prostorem pro rodinu, která na okolních kopcích pase ovce). Bylo dost hnusně (kromě jedné půlhodiny sluníčka), mlha, zima a byli jsme téměř celý den na jednom místě. Vlastně jsem tam vůbec nemusela chodit.. Ale nelituju :-).

 2) Noc v hotelu v Aix-les-Bains, se saunou, párou a bazénem s výřivkou.. K narozeninám (v červnu) jsem totiž dostala od Freda poukaz na tenhle příjemný pobyt... Platil do konce září, takže jsme to stihli jen tak tak. No, kromě flákání ve SPA jsme šli na večeři (a neodolali sýrovému fondue, viz. foto) a další den se prošli kolem jezera u kterého se město nachází.

3) Výlet na pevnost - to jsem chtěla jít na procházku, ale rozhoupala jsem se až v neděli odpoledne. tak už se nedalo jet nikam vysoko. Šla jsem tedy na jeden 900m vysoký kopec hned za Grenoblem (což je stejně 650m převýšení). Cíl: stará pevnost. Bohužel zůstala nedobita, byla ohrazená plotem s velkými nápisy "Pozor, pes". Tak jsem si netroufla. Ale aspoň z toho výletu mám spoustu hezkých fotek.

4) Návštěva u Honzy Tužila v Montpellier: Krásný počasí, teplo i v noci, koupání v moři, procházka kolem plameňáků a bílých koní, spoustu zajímavého povídání, krevety k večeři, večerní tancování (salsa a bachata). nedělní procházka po městě a večerní návrat do Grenoblu (prodloužený o hodinu a půl díky zácpě na dálnici). Jako kdyby tu letní prázdniny nikdy nepřestaly...

5) Další drobnosti jako večerní skype rozhovory s kamaradkama, první frisbee trénink po pěti měsících, druhá a snad na dlouhou dobu poslední návštěva u doktora (dle krve mi nic není), invaze much do obou bydlišť (bavím se jejich zabíjením a myslím, že pod balkonem, kam je házím, už je slušnej masovej hrob), stíhačky co lítají kolem oken v St.Sebastien (opravdu nízko a blízko).. a tak

prostě den střídá den.. :-)