Martí !!!

Tenhle týden jsem zůstala v Grenoblu. Šéf odjel na kola a dal mi bohatě práce, abych tu měla celý týden dost co dělat. Využila jsem svého pobytu v městě k tomu, abych konečně po měsíční únavě šla za doktorem. Stálo mě to celý jeden den, respektive dopoledne v čekárně a pak odpoledne při cestě do nemocnice na krevní testy. Jinde než v nemocnici za ty odběry totiž chtěli zaplatit asi 150 euro, a na takový špásy já nemám. Tak jsem volala na pojištění a oni řekli, ať jedu do nemocnice, že tam bych přímo neměla platit nic. Nicméně čekám fakturu na cca 30% té sumy, a pak to budu dál řešit s českou pojišťovnou. Je to vůbec poprvé, co jsem byla kdy v zahraničí u doktora, a bohužel asi ne naposled. Až přijdou výsledky krve, tak se zas někdy vydám strávit dopoledne do čekárny..

Jinak jsem po večerech odpočívala, maximálně jsem se byla projít kolem řeky, abych furt jen neseděla doma. Ve čtvrtek večer mě Jana pozvala na večeři do Cascatelles, studentského bytu kde každý rok bydlí 7 erasmaku - architektu a já jsem tam taky bydlela, když jsem tu chodila do školy. Bylo to jako návrat domů. Furt ta samá (pro 7 lidí dost malá) kuchyň, dvě velké terasy, obrovský obývák, stěna vytapetovaná pivními víčky, co jsme nasbírali během všech našich erasmáckých večerů.. výborný jídlo a výborný lidi, i když holt už ne ty samý co dřív.

V pátek jsem kromě práce ještě uklidila a nakoupila a večer mi přijela na návštěvu kamarádka Marta, z frisbee, co teď bude studovat v Ženevě. Akorát se tu minula s Fredem, který odjel slavit kamarádčiny narozeniny někam k Chambery. V pátek jsme kecaly tak o všem možným a pak spaly,než nás obě v noci probudil neuvěřitelně silnej hrom. Tak silny hřmění jsem podle mě ještě v životě neslyšela. Ráno jsme se zvedly brzo a šly do centra nakupovat co bylo třeba (rozuměj - když přijede dívka ze Ženevy, tak si tu chce mimo jiné i levně nakoupit, šamponem počínaje a vínem konče). Odpo jsme vyrazily spolu s Danielem na Coupe Icare, což je taková slavnost všeho, co lítá. K zemi se tam snášejí cca z 1000 m.n.m. nejrůzněji oblečení paraglidisti, ve vzduchu stojí vrtulníky, armádní stíhačky dělají synchronizovaně jedno salto za druhým a večer vyletí k obloze pár desítek balónů...

V neděli jsme se pořádně vyspaly a odpoledne vyrazily nejdřív na kafe a pak na Bastille, místní pevnost na kopci s pěkným výhledem na Grenoble, kam by se asi každá návštěva měla podívat povinně. Nahoře jsme se slunily a odpočívaly, a když už jsme se konečně zvedly, že půjdem dolů, tak najednou slyším "Tereza?!".. Byl to Yohann, můj předloňský buddy, který se tu o mě staral a pomáhal, když jsem před dvěma lety přijela do Grenoblu poprvé. Taková náhoda! Dal nám krátkou přednášku o historii urbanismu z ptačího pohledu a pak jsme společně s jeho kamarády šli zase dolů do klidu nedělních ulic. Martí si sbalila, pozdravila s Fredem, který akorát přijel z víkendu a odjela. A já se cítím jako znovuzrozená. Díky Martí!!! A la prochaine.

Staz a jine radosti

Ahoj ahoj po dvou týdnech..
Tak jsem začala pracovat. Zatím kreslím studii rekonstrukce staré stodoly a jednu dřevostavbu na stavební povolení. Většinou to funguje tak že dostanu na papíře načtrnutý, jak by to asi mohlo vypadat a překresluju to do CADu a přitom vyvstane spoustu dotazu a potíží, případně různých vychytávek, které průběžně řešíme. I když to pro daný stupeň dokumentace není třeba, tak se hodně ptám na řešení různých detailů a prostě se snažím z toho vytěžit pro své vědomosti co nejvíc. K tomu jezdíme jednou týdně na kontrolní dny na staveniště a občas k nějakým klientům hovořit nad plány jejich nových baráků. Překvapuje mě, že šéf nedělá žádný 3D, ani modely, jen občas takovej pěknej pastelkama vyvedenej obrázek, jak asi bude dům vypadat v krajině. Klienti jinak těm plánům a fasádám a řezům vlastně dost rozumí. Zajímavý.

Kromě toho si povídáme tak různě o všem možným, třeba jsem zjistila, že za mlada byl 2 měsíce v Turecku, cestoval stopem, užíval Turecké pohostinnosti a když mu uplně došly peníze tak náhodou potkal francouzský kamarády kteří ho odvezli zpátky.. Turecko bylo (vzhledem k mé prázdninové cestě do této země) společným tématem, které nám vydrželo celý jeden večer. Jinak jeho syn (když byl ještě minulý týden doma), hrával za poledne na trubku a dost to dával.. A já jsem objevila ve "svém" pokoji kytaru, a když nikdo není doma tak taky hraju. Akorát má nilonový struny a já na ně nejsem zvyklá.. tak mám aspoň víc chuť zkoušet vybrnkávat. S jídlem to máme tak, že každý pondělí něco prostě přivezu a vaříme společně, z toho co je. Tenhle čtvrtek jsem se plácla přes kapsu, koupila hovězí a udělala guláš (s ryzi :-P). Myslím, že se moc povedl, aspoň podle reakcí. Tak bude mít Mari-Line (šéfova žena), co porovnávat, protože za týden jede do Prahy na nějakou konferenci (asi o kognitivní psychologii, nebo něčem tomu příbuzném).

poznamka k fotkam: jeste nejake fotky baracku kde bydlim a taky dukaz toho, ze ne vzdy je tu hezky...

Minulý týden jsme do Grenoblu jeli už ve čtvrtek, protože Jean-Luc učí ve škole a zrovna vybírali studenty do aťáku. A tak jsem seděla v knihovně a klikala a občas mu napsala, že potřebuju poradit a on přišel. A jinak jsem tam potkala spoustu francouzských kamarádů, co znám z doby mého Erasmu, což byla velmi příjemná shledání. Většinou byli dost překvapený, že tu jsem.. Mohla jsem si díky tomu taky vyzvednout kufr se zimními věcmi, který mi přijel z Prahy s Janou, kamarádkou z architektury, která tu je na Erasmu teď. Taky přijela Adéla z Velké Moravy, kvůli turnaji co byl minulý víkend. Měla levnější letenku během týdne, tak spala pár nocí u nás, než turnaj začal.

Víkendy vůbec dostávají úplně jiný rozměr, než měly kdy během školy (tzn. posledních minimálně 10 let). Víkend je prostě víkend a to se nepracuje, ale užívá a odpočívá. Takže první víkend v září byl ten slavnej turnaj, v Bourg d'Oisans, což je malé městečko asi 45 minut od Grenoblu, doslova mezi horami. Teda, abych byla přesná, tak turnaj začíná už v pátek odpoledne na plážovým hřišti tady v Grenoblu, večer se zavelí přesun a přes víkend se hraje normálně tam na trávě. Bylo úplně skvělý zase znovu potkat všechny Opice, se kterýma jsem během Erasmu hrála, a spoustu dalších o které se tým během posledního roku rozrostl. (A to včetně cca 3 nových batolat..) Jela jsem jim to tam primárně fotit, ale hned první večer jsem zjistila, že několik týmů má málo holek a nakonec jsem v sobotu hrála dva zápasy s Kent touched me, kteří sice skončili poslední, ale hraní s nima jsem si i tak moc užila. Jenom mě to rozlámalo natolik (přecejen jsem byla na hřisti poprve po 3 měsících a navíc trochu nemocná), že v neděli jsem sotva chodila, natož pak abych mohla ještě hrát. Jinak jsem kvůli únavě oba dva večery úspěšně praktikovala taktiku spaní, a to cca od 23:00 do 2:00, abych se čerstvá probudila a pokračovala v párty.. Jen mezitím většina lidí stihla nadobro odpadnout. Nedělní návrat domů byl krušný, čekali jsme asi hodinu v zácpě před Grenoblem a pak ještě museli za město k Fredovy do práce zaparkovat auto s půjčeným vybavením na hlídaném parkovišti a domů se svést s kamarády. Přijela jsem úplně vyšťavená a ještě posílala nějaké fotky z finále do novin, protože ráno měl o turnaji vyjít článek. Nicméně podezřívám je, že nakonec tam moje fotky ani nedali, protože jsem je poslala moc pozdě..

Moje fotky z turnaje...

Tenhle víkend jsme spolu s Janou a jejíma kamarády z bytu vyrazili na poho-výlet do hor. Takže dvě Česky, jeden Turek a jeho turecká kamarádka z koleje a dvě Kanaďanky. Nevěděla jsem moc, co jsou schopný ujít, tak jsem naplánovala jednoduchou trasu. Nakonec jsem udělala dobře. Sice fyzicky jsou schopný dost, ale boty ve kterých šli by to nedovolily.. Chudáci jejich nohy.. jedna vyrazila prostě v plátěnkách. Ráno to bylo taky napínavý. Jeli poslední tramvají, kterou se dal stíhat autobus, ale na zastávce kde měli vystoupit je začali kontrolovat revizoři. A protože s těma jízdenkami něco bylo, tak je nenechali vystoupit dřív, než o stanici později. Tak pak všichni běželi a já zdržovala autobus a nakonec jsme to zvládli. Jeli jsme do Chamrousse, což je nejbližší lyžarský středisko a přes léto evidentně cíl spousty výletníků a běžců. Vzhledem k tomu že jsme autobusem dojeli až do 1800, tak jsme hned měli krásný výhledy a pod námi se líně váleli mraky a svítilo sluníčko a byla to prostě pohoda. vylezli jsme cca do 2250, vrchní stanice lanovky, kochali se maličkým Grenoblem a velkými horami všude kolem.. Pohoda to byla celou dobu až do chvíle něž jsme začali sestupovat a zjistili, že na to nemáme moc času. Do toho nám vstříc začaly stoupat mraky, takže jsme moc nevěděli jak jsme ještě daleko.. Skončilo to sestupem po červený sjezdovce a mými bolavými koleny. Ale autobus jsme stihli. Dneska se z toho zotavuju, třídim fotky z turnaje a užívám si nicnedělání. Kolena naštěstí nebolí tolik jako včera.

P.S.: Vzhledem k mé táhnoucí se únavě a Fredově dlouhodobé bolesti zápěstí jsme se rozhodli jíst víc ovoce a zeleniny..

Zbytek srpna

Zbylé dva týdny mých prázdnin po návratu z Bordeaux se nesly v.. řekněme.. odpočinkovém duchu. Zařizovala jsem si francouzské číslo, papírování kolem fr. bankovního účtu a platební karty, papírování kolem Erasmu, řešení přihlášky na státnice v Praze.. ale jinak jsem oficiálně nemusela dělat vůbec nic. Nicméně v červnu jsem se přihlásila na jednu architektonickou soutěž zabývající se návrhem rodinného domu v Modřanech, takže tím jsem se ty dva týdny celkem bavila, když sem zrovna nevařila, nepekla, nemyla nádobí, nenakupovala, neprala, a tak.

Taky jsem celou tu dobu byla taková napůl nemocná, a táhne se to se mnou bohužel až doteď. Když ležím a nic nedělám, tak je mi dobře, jakmile ale vytáhnu paty a trochu se hejbu, tak se to zas vrátí. Nevím moc jak s tím naložit.. No, z těch aktivních chvilek bych jmenovala nějaké to plavání, podvečerní výlet na Bastille (vyhlídka nad městem) s Fredem, piknikem a whisky, odpolední samovýlet na Tour sans Venin (taky taková vyhlídka, ale míň profláklá, fotky zde), výlety podél řeky ať už na kole nebo pěšky, hrání šachů (asi 5tá partie v životě).. a nebo pečení čtyř nohavic maminčina štrůdlu - snědeno za víkend :-). Taky jsme si jednou šli zaházet do parku, to přišel i Daniel (muj Buddy z Prahy). Na tréninky jsem kašlala, nějak mi chyběl morál, stejně nemůžu teď dlouhodobě hrát protože stáž mám mimo Grenoble.. tak prostě pauza.

No a co se stáže týče - minulý pondělí mi Jean-Luc (šéf) podepsal Learning Agreement u skleničky džusu v Grenoblu. A dneska jsem večer přijela autem s jeho ženou, která pracuje v Kampusu. Abych nemusela platit za bus a aby mě nemuseli vyzvedávat o vesnici vedle, protože sem ani autobus nejezdí (Saint Sebastien - google mapy). Pravděpodobně to bude probíhat i dál v podobném stylu (v pondělí večer přijedu a v pátek dopo se vrátím, s tím, že na pátek a pondělí asi dostanu nějakou práci na doma). Uvidíme, za týden budu každopádně moudřejší. Ale je to tu krásný. Ten barák ve kterým bydlím (fotky domu) je asi v 900 m, s neuvěřitelným výhledem na hory (obzvlast ode me z pokoje). Jo, to jsem neřekla - bydlím v pokoji jejich syna, který odjel včera na rok do Kanady.. Je tu velká postel a ještě patro, kde se taky dva lidi vyspí. Tak prej kdyby chtěl někdo přijet na návštěvu, tak může.. :-). Jako vážně. Ale pro představu - tak za 3-4 týdny už bude pravděpodobně ve vyšších polohách nasněženo..

Montalivet a Bordeaux

Prázdniny u moře s oslavou 40tých narozenin Fredova bráchy. Něco, co bylo v plánu už téměř půl roku. Já se k tomu připojila někdy v červnu. Chtěla jsem strávit týden s Fredovou rodinou. Zajímalo mě, jaký to bude, jestli si budeme rozumět.. Přesto, že týden u moře pro mě není zrovna sen o šťastně strávených prázdninách. Ale v horách už jsem letos byla. A nakonec Atlantik není moře, ale oceán.. prostě ten týden byl nakonec docela prima.

V pondělí odpoledne jsme teda letěli Lyon-Bordeaux, na letišti nás vyzvedli rodiče a autem jsme se přesunuli asi 60 km do vesničky, kde mají dům tchán a tchyně Fredova bráchy. Byl tam i Patrick (ten brácha), jeho žena a dvě dcery. Kromě toho taky zaparkovaný karavan, který tam Fredovi rodiče nechávají přes rok, aby nemuseli z Marseille až sem jezdit s takovým obrem.. Když jsme si večer šli lehnout dovnitř, tak se ukázalo, že přes zimu tam zřejmě bydlela myš.. To bylo páni nadělení :-). Je pravda, že toho měli hodně buď posranýho nebo rozkousanýho (včetně elektriky k světelné signalizaci..), rozhodně se ta myška v zimě činila. Ale zároveň byla sranda pozorovat jaký "neštěstí" z toho bylo. Tak jsme všechno vyházeli, dojeli koupit nový spacáky a další potřebný věci (stan a nafukovací matrace tu myšopohromu naštěstí přežili). Pak nás Fredův táta zavezl do Montalivet, přímořské vesničky, kde je kemp a kam se celá jejich rodina od nepaměti jezdí každý rok rekreovat. Měli jsme tam být sami, ale nakonec se Fredovi rodiče rozhodli, že taky chtějí být v kempu a ne u příbuzných na zahradě, tak jsme tam byli spolu. My ve stanu a oni v karavanu 5 metrů od nás.

V Montalivet je každý prázdninový dopoledne velký trh se vším možným, mimo jiné i se stánkem se "sangrií", kde se každoročně Fred potkává s kamarády, aby spolu kolem poledního vypili tak 5-10 litrů tohoto lahodného nápoje (podle toho, jestli zrovna někdo slaví narozeniny, nebo se pije jen tak). Občas se po zavření stánku ještě přesunou do nějakého baru a když zavře i ten, tak se jde většinou na pláž. No, já na tohle brzký popíjení ve velkých objemech nejsem. Šla jsem tam s ním jednou a bylo mi to skoro až nepříjemný, protože místní mají silný přízvuk, drmolej si mezi sebou a do toho jsou ještě trochu opilý, a já nerozuměla skoro ani slovu a připadala jsem si tam docela osaměle. Podobně to vypadalo na jednom večerním trhu, v jiný vesničce ale s tím samým stánkem se sangrií. Ale to bylo aspon navečer, hrála živá hudba, furt někdo dolíval do kelímků až jsem se nakonec taky docela opila. Dostatečně nato, abych usnula v hospodě kam jsme se přesunuli když trh skončil.. :-P. Následující dny jsem stánek se sangrií obcházela obloukem..

No a co jinak? Dvakrát jsme šli dopoledne běhat, občas jsem vyrazila na nějakou procházku, koupala jsem se v Atlantiku (fákt velký vlny, a fáákt padající plavky..), hráli jsme na pláži frisbee, jezdila jsem trochu na kole, četla si.. takovej klídek. Ale hlavně mám dojem, že jsme pořád něco jedli. A pořád to bylo neuvěřitelně dobrý. Měla jsem pocit, že soustavně praskám ve švech. Ale na některý věci se prostě těžko říká ne. Třeba na večeři v "krevetárně". Měli jsme krevety s petrželkou a česnekem, flambované ve whisky. Fakt vynikající. Taky jsem ochutnala ústřice a mořský šneky (ústřice tam prodávali na každým rohu..). Ani jedno mi teda nezachutnalo. Prý tomu člověk po čase přijde na chuť, ale já asi snad ani nechci. 

Aby všeho toho jídla nebylo málo, tak v pátek večer byla již zmíněná narozeninová oslava. Ten den Fred odjel popíjet s kamarády a já byla celý den s jeho rodiči, Patrickem a dvěma neteřinkama (6 a 3 roky). Byl to krásný den, na jehož konci jsem měla o dvě malé přítulné kamarádky navíc. S dětmi je to naštěstí snadný. Byli jsme se projít a pak koupat a lovit mušle a stavět hrady z písku.. Nakonec mi ta menší usnula v náručí v autě po cestě na tu večerní oslavu. A zase jsme jedli pili a hodovali, tentokrát z toho mám i důkazní materiál.. Myslím, že po tomhle večeru nezbývá moc rodiny, kterou bych ještě neznala..

V sobotu jsme se vypravili s Fredem do Bordeaux. Myslím že to byl jediný den, co bylo v Montalivet opravdu hezky (protože jinak tam panovalo aprílový počasí), no a v Bordeaux? Bylo zataženo a foukalo.. Lucky us. Ale jinak jsem moc ráda, že jsme to tam mohla vidět. Nemůžu tvrdit, že je to pěkný město, ale rozhodně město s pěkným centrem.. Viz fotky.. Pobavil mě jeden žebrající muž, tiše sedící s kartonem, na němž stálo "Au moins je ne vous emmerde pas avec mon accordion" - to znamená "Aspoň vás tady neseru s vyhráváním na harmoniku.." nebo něco v tom smyslu. Měla jsem chuť mu hodit pár drobnejch. Ke konci už jsme byli nějaký unavený, tak jsme sedli do nějaký tramvaje a jeli na vyhlídkovou jízdu na konečnou a zpátky.. Fred se přitom trochu prospal a aspoň se mu pak líp řídilo na zpáteční cestě.

V neděli bylo trochu běhání, trochu snagrie, trochu loučení a trochu pláže a v pondělí v šest ráno jsme vstávali abychom stihli zpáteční let. 

další fotky: http://architektura.rajce.idnes.cz/Montalivet%2C_Bordeaux/

Příjezd.. a svatba

Tak už jsem zase zpátky, no to je teda síla...
Přijela jsem 7.8. s Eurolines busem přímo z Prahy do Grenoblu. Momentálně je to asi nejlevnější spojení co existuje, když člověk jede s dvěma zavazadlama. Ale trva to 20 hodin :-P. Naštěstí se mi podařilo usnout.

Bejvávalo, bejvávalo, bejvávalo dobře,
Bejvávalo, bejvávalo, bejvávalo dobře,
za naších zlatejch let,
lítal sem EasyJet..
Bejvávalo, bejvávalo, bejvávalo dobře...

pozn. autora.: Dřív lítal Easyjet Praha-Lyon. Teď se musí lítat se Swiss do Ženevy a je to delší a dražší. Ale zas dostanete v letadle svačinu :-).

První víkend po příjezdu se Fredovi ženil kamarád. Takže víkendová svatba na vesnici asi 45 minut od Grenoblu. Vyrazili jsme na odpolední obřad spolu s dvěma kamarády, dojeli do vesnice s předstihem, před kostelem nikdo, tak jsme si dali v kavárně džus, deset minut před obřadem pořád nikdo.. To už bylo divný. Pak nám docvaklo, že jsme v blbý vesnici. Ale na obřad jsme to v pohodě stihli. Svatby v kostele mají tu výhodu, že po ročních přípravách to pak není odbytý za 5 minut. Tady se zpívalo, modlilo, řečnilo.. asi to mohlo být pěkný, ale moc jim nebylo rozumět. Obřady jsou taky pozdějc odpoledne, takže pak se všichni dohromady přesunou rovnou k večeří a párty. Chtěla bych tu popsat tu záplavu dobrýho jídla, ale bylo by to nadlouho a nemám ani fotky, kterýma bych to dokázala. Každopádně jsem se výborně najedla.. Taky mi došlo, že ty dva co se zrovna vzali vlastně znám. Že jsem je viděla asi před rokem a půl jednou na večeři, když jsme spolu s Fredem začínali chodit :-). Velký objev! No, spali jsme tam ve velkým společným stanu, dopoledne dojedli zbytky z večera a kolem poledne se vypravili zpět do Grenoblu. S námi i dva Fredovi kamarádi co u nás v bytě přečkali asi tři hodiny než jim jel vlak do Paříže. Hráli jsme kostky (takový ty jedničky a pětky) a já jsme pořád vyhrávala, padaly mi neuvěřitelné věci. Jak že je to s tím štěstím ve hře?

No tak jsem teda tady.. Tentokrát bez zpáteční jízdenky. Zvláštní..

P.S.: Nějaké fotky ze svatby (jako prezentace svatebního fotografa, já jsem nefotila)